HISTORIE
Tělocvičná jednota
SOKOL FRÝDŠTEJN
1893 – 1993
Začátky a první čtvrtstoletí naší jednoty
Tělovýchovné hnutí Sokol založené roku 1862 dr. Miroslavem Tyršem a Jindřichem Fügnerem se z Prahy šířilo po Českých zemích a získávalo své vyznavače i na venkově.
V 80. a 90. létech zapustilo své kořeny také v našem kraji zásluhou mnoha osobností, které připravovaly pro sokolství úrodnou půdu. V naší obci touto osobností byl František Žák, řídící učitel ve Voděradech. Soustředil kolem sebe uvědomělejší občany, dovedl je zapálit pro nové myšlenky. Pomáhaly mu v tom i okolní nedávno vzniklé jednoty, především huntířovská.
29. října 1893 se konala ustavující schůze jednoty v hostinci Jana Cejnara v Roudném. Schůzi zahájil František Žák proslovem, v němž dokazoval přítomným potřebnost sokolské myšlenky ve zdejším zanedbaném kraji (jak píše kronika) a vysvětloval stanovy c. k. místodržitelstvím již schválené. Schůzi dále řídil Antonín Linka starší. Následovaly volby, ze kterých vyšli tito činovníci:
Starosta František Žák
Náměstek Antonín Linka st.
Náčelník Václav Bureš
Členové výboru Petr Vavřich z Voděrad
František Teplík z Frýdštejna
Karel Randák z Kaškovic
Petr Rychtr z Roudného
František Lejsek z Frýdštejna
Josef Cee z Voděrad
Jan Cejnar z Rodného
František Hejduk z Jeníšovic
Náhradníci Jan Vavřich z Voděrad
Josef Stejskal z Voděrad
František Stejskal z Frýdštejna
Josef Bureš z Voděrad
Dozorci účtů Arnošt Zajíc z Frýdštejna
Josef Kynčl z Vranového
Za členy se přihlásilo 28 občanů. Zápisné bylo stanoveno na 50 krejcarů, příspěvky na 10 krejcarů měsíčně pro činné a 20 zlatých ročně pro připívající.
Spolkovou místnost zapůjčil Jan Cejnar, hostinský v Roudném, zdarma. A tak byla založena „Tělocvičná jednota Sokol frýdštejnský v Roudném“.
Již v prvním roce vyvíjela jednota zdárnou činnost. Cvičilo se v hostinci Jana Cejnara v Roudném (pravidelně 2x týdně s průměrnou návštěvou 14 cvičenců. Také byla pořádána mikulášská zábava s hudebním a recitačním programem.
Na 11. řádné valné hromadě konané 28. ledna 1894 se hlasovalo pro rozdělení župy Krkonošské na Ještědskou a Krkonošskou s tím, aby frýdštejnská jednota připadla k župě ještědské. V tomto roce se už jednota zúčastnila 3 veřejných cvičení a také slavnosti otevření rozhledny na Kopanině.
V roce 1895 stoupl počet členů na 42. Na III. sletu sokolstva v Praze cvičilo 6 našich bratří. Jednota byla zastoupena na slavnosti otevření nové školy na Frýdštejně.
V roce 1896 má jednota kromě 46 členů také 16 žáků. 6. června bylo na Frýdštejně okrskové cvičením, na kterém cvičila 2 družstva z naší jednoty. Také vzdělávací a osvětová práce se daří. Pořádají se přednášky a poznávací vycházky a výlety, rozšiřuje se knihovna, počet výpůjček roste. Jednota byla tak až do založení sboru dobrovolných hasičů jediným pořadatelem kulturních akcí v obci.
Zajímavostí roku 1897 je navázání styků s jednotou pankráckou, která se tak stává ochranitelkou frýdštejnského Sokola a podporuje ho morálně i hmotně mnoho let.
V roce 1899 se stává bratr František Žák, dosavadní starosta frýdštejnské jednoty, starostou župy Ještědské. Není proto náhodou, že v dalším roce pořádala župa svůj 1. slet právě na Frýdštejně.
V roce 1901 se 28 bratří zúčastnilo IV. všesokolského sletu v Praze (sedm z nich cvičilo). Při této příležitosti dostala jednota darem krásný prapor od jednoty pankrácké. Na zahradní slavnosti byl prapor ozdoben stuhami, které darovala děvčata z Frýdštejna.
Léta 1902 až 1910: každoročně jednota buď sama pořádá veřejné cvičení nebo se účastní cvičení v blízkém i vzdálenějším okolí. Jmenujme alespoň ta nejdůležitější jako župní slety v Huntířově a v Ohrazenicích, veřejné cvičení ve Žďárku, den dorostu na Malé Skále, okrskové cvičení v Loučkách a v Jenišovicích. Jeníšovická jednota se osamostatnila 1910 z původního 30členného oboru, který po dva roky patřil pod jednotu frýdštejnskou.
Kronika zaznamenává i další dění v našem kraji – matiční den v Bezděčíně a v Jenišovicích, menšinové dny libereckých a jabloneckých Čechů aj. Vždy byla zastoupena naše jednota.
V srpnu 1908 zemřel zakladateli frýdštejnské jednoty bratr František Žák a byl pohřben na velké účasti sokolstva na hřbitově svého rodiště, v Přepeřích.
V roce 1910 zakoupila jednota za 1 600 K pozemek pro cvičiště (nynější Laurinova zahrada). Počítalo se zde i s postavením tělocvičny. Když však bratr A. Linka mladší přistavěl velký sál ve svém hostinci na Frýdštejně, našla jednota svůj útulek v něm a v roce 1913 se z Roudného přestěhovala. Pozměnila pak své jméno na „Tělocvičnou jednotu Sokol ve Frýdštejně“. Sokolské dění tak dostalo nový impuls. Bohužel nakrátko. Ve čtrnáctém roce se ještě konalo cvičení v Mukařově a v Huntířově s účastí našich členů, rovněž matiční slavnost v Jílovém a den dorostu na Vyskeři byly obeslány naší jednotou, ale vypuknutím světové války zarazila se slibně se rozvíjející činnost. Už v prvním dnu rukovalo do nenáviděné války 22 bratří a 7 z nich už se nevrátilo. Mezi nimi učitel Josef Bednář. Jen krátce působil v jednotě a za tu dobu oživla osvětová činnost jako za starých časů Žákových. Padl v srpnu 1915 a sním odešlo mnoho sokolských nadějí.
Jednota v letech 1918 - 1941
Ve svobodné zemi, Československé republice, se naše jednota vzpamatovává ze ztrát a její činnost se utěšeně rozvíjí. Cvičí dorost i žactvo a nově se v r. 1919 zakládá ženský odbor, jehož první náčelnicí se stává sestra Marie Večerníková z Voděrad. Na župních závodech v Českém Dubě získal br. Josef Kovář několik prvních cen. Na sokolské slavnosti 13. dubna zakoupila. O 4 roky později, když jednota pozemek prodala, byly lípy, až na dvě, přesazeny do Žákova koutku.
První poválečný všesokolský slet se konal v roce 1920. Z naší jednoty cvičilo 19 mužů, 13 žen, 13 dorostenců a 2 dorostenky. V roce 1921 zakoupila jednota od majitele sychrovského panství knížete Rohana lom s lesem u myslivny z a30 tisíc Kč. 23. května se zde započalo s prací na vybudování letního cvičiště. Pracovalo se v podvečer každého dne a téměř každou neděli a pomáhala většina členů a také mládež podle svých sil. Mnozí bratři odpracovali daleko více hodin než povinných 10 za rok. A zdarma. Kromě plochy cvičiště bylo postaveno i jeviště pro budoucí pořádání podniků v přírodě. K uctění památky zakladatele jednoty byl tento hezký kout obce pojmenován Žákovým koutkem. Zde se pak kromě pravidelného cvičení pořádaly každoročně tělocvičné akademie.
V této rušné době měla jednota 85 členů, z toho 67 mužů a 18 žen. Z nich cvičilo 17 mužů a 16 žen a z nastupující generace 16 dorostenců, 12 dorostenek, 18 žáků a 24 žákyň. V náčelnické funkci se střídali Fr. Teplík, Vilém Müller, Josef Havel, Josef Kovář, Ladislav Teplík, Marie Teplíková a Františka Kovářová.
V roce 1923 přichází na Frýdštejn nový řídící učitel Josef Pleštil. Ujímá se přednáškové i divadelní činnosti a také pořádání biografických představení.
Jednota má velké finanční starosti. Je tu dluh 30 tisíc korun, který je nutno splácet. V lednu roku 1923 proto odprodává pozemek a otevírá pískový lom v odlehlé části lesa u myslivny. Také divadelní představení a taneční zábavy znamenají mimo jiné i peněžní zisk. V roce 1925 se poprvé pořádá taneční zábava v přírodě a to s elektrickým osvětlením. Proud je provizorně zaveden z Lejskovy továrny na Barborce, protože vesnice ještě elektřinu neměla.
V roce 1926 se poprvé konal všesokolský slet na Strahově. Z naší jednoty cvičili dospělí i mládež a bratr Antonín Jakubů získal na gymnastických závodech 76 bodů ze 100 možných.
V následujícím roce dostala jednota za úkol uspořádat okrskový slet. Pilně se cvičilo a také pracovalo na rozšíření cvičiště. 4. 8. 1929 se konal v Horním Růžodole župní slet, jehož součástí byl i přespolní běh na 12 km. Za naši jednotu závodil bratr Karel Šikola, přestože nebyl zcela zdráv. Získal 3. místo. Ale 31. srpna tento statečný a obětavý bratr umírá. Tak opět ztrácí frýdštejnský Sokol jednoho ze svých nejlepších. V listopadu 29. roku vzpomínají ženy – sokolky 60. výročí založení Tělocvičného spolku paní a dívek pražských, který byl základem dnešního ženského Sokola.
V červnu třicátého roku se na mimořádné valné hromadě rozhoduje o konečné úpravě Žákova koutku. Stavební komice ve složení: Lejsek Fr. st., Teplík L., Havel J., Kraus Fr., Lejsek Fr. ml., Müller J. Připravila návrh na postavení koupaliště a tento plán je 7. června 1932 definitivně schválen. 60 tisíc korun bude stát toto dílo, později však ještě přibyly nepředvídané výdaje. Jednota si peníze vypůjčila od spořitelen i soukromníků. Ještě se dokončovaly úpravy parčíku a stavba pavilonu a už se rozbíhají práce na budování bazénu. Za pouhý rok, 4. června 1933, bylo koupaliště slavnostně otevřeno za veliké účasti návštěvníků nadšených tak odvážným a krásným dílem. Otevření koupaliště a tělocvičná akademie v srpnu téhož roku byly tou nejhezčí oslavou 40. narozenin jednoty.
V následujících letech se činnost jednoty rozrůstá o plavecký odbor vedený br. Teplíkem L., dále tenisový odbor a odbíjenou. Lyžařský odbor, který vznikl už v roce 1928, má po sedmi letech více než sedmdesát členů a na svém kontě dobré výsledky z mnoha okrskových a župních závodů.
30. léta jsou tedy pro naši jednotu bohatá po stránce tělocvičné i kulturní. Zároveň však tato doba přináší nebezpečí pro sokolstvo a celou vlast. V Německu došlo k převratu a nezadržitelně se vzmáhá fašismus. Česká obec sokolská nepřihlíží nečinně, vyhlašuje náhlé srazy s branným výcvikem (i naše jednota se jich účastní). Všechen odpor je však marný, když selhala evropská politika. Po mnichovském diktátu se naše obec a tedy i sokolská jednota stávají pohraniční a naše pobočka v Rychnově, kterou frýdštejnský Sokol pomáhal v 35. roce tvořit, a stejně tak i náš odbor v Bezděčíně založený roku 1921, se likvidují. Župní slet připravovaný roku 1940 do Turnova je zakázán. A konečně 21. dubna 1941 je z moci úřední rozpuštěna Česká obec sokolská a její majetek se zabavuje. Němci si uvědomovali sílu, kterou představuje naše dobrovolná organizace. Byla to silné jako byly Tyršovy.
Proto se v roce 1945 sokolské hnutí hlásí ihned do nové práce pro obnovu vlasti.
Období od roku 1945 až do roku 1993
Po 45. roce byly všechny tělovýchovné organizace sloučeny ve sjednocenou tělovýchovu pod hlavičkou Sokola za vedení ČOS.
V naší jednotě se už v červnu 1945 začalo opět cvičit. V červenci byl na valné hromadě potvrzen a doplněn dosavadní výbor v čele se starostou Fr. Teplíkem dalšími členy byli A. Jakubů, Fr. Pospíšil, Boh., Vlast. a Vil. Cejnarové, B. Teplíková a L. Menclová). A začala pilná příprava na XI. všesokolský slet v Praze. Cvičilo členstvo, dorost i žactvo, všichni věnovali mnoho času nácviku prostných doma i na secvičných a museli projít náročnými zkouškami, než byli na slet vybráni. Okrskové a župní slety ve Bzí, Šumburku, Mukařově, v Turnově a Liberci předcházely Strahovu. Slet byl pečlivě připraven. Po únorových událostech v roce 1948 byl to slet poslední.
Pročítáme-li pozorně zápisy z výborových a členských schůzí 50. let (pečlivě vedené bratry Emilem Pospíšilem a Jiřím Schejbalem), vycítíme, jak do života jednoty víc a více zasahovaly neblahé vnější vlivy, které omezovaly její samostatnost a svobodu. Výbor často musel bránit nejlepší členy jednoty před podezíráním a osočováním, kandidátku bylo nutné předkládat ke schválení akčnímu výboru, loutkové a divadelní hry musely být povolovány úřady.
Za této situace se starší, zkušení činovníci stahují do ústraní a jejich místa zaujímají mladší. A ukázalo se, že se odcházející sokolská generace uměla vychovat své nástupce. Nový výbor po roce 1953 prokázal dostatek rozvahy, moudrosti a snad i diplomacie, vrchovatě obětavosti i statečnosti, takže se mu podařilo převést jednotu tímto složitým údobím k užitku jejímu i celé obce. Jmenujme alespoň některé členy: Jiří Košek, Vladimír Košek, Jaroslav Čížek, Jiří Schejbal, Vlastimil Šmejda, Emil Pospíšil, Oldřich Berndt, František Kovář, Josef Pekař.
Cvičební činnost v této době poněkud stagnovala. Až spartakiády způsobily její opětovné oživení. Zato sportovní oddíly vyvíjely činnost velmi intenzivní.
Naši nejlepší nářaďovci (dnes bychom řekli sportovní gymnasté) Antonín Jakubů a Vladimír Košek rok co rok přiváželi diplomy a medaile dokonce i z celostátních závodů (rok 1954 Vizovice 6. místo, rok 1955 Krnov 2. místo).
V lyžování velkých úspěchů dosáhli Vladimír Teplík a Václav Mencl a to nejen v okresních a krajských, ale i v celostátních a dokonce mezinárodních závodech (rok 1955 a 56 Polsko, rok 1957 Rakousko – 1. místo VI. Teplíka v obřím slalomu).
Ale i dorostenci G.l Preisler, J. Červa aj. Roubal si vedli dobře.
Vedoucí plaveckého oddílu Oldřich Berndt vychoval mnoho vyznavačů plaveckého sportu. Krajský výbor Sokola v roce 1956 ocenil jeho mnohaletou práci bronzovou plaketou a diplomem za zásluhy o plavectví. Též svěřenci O. Berndta – Věra Košková, Marie Šikolová, Oldřich Hanyš – přinášeli jednotě dárky v podobě pěkného umístění na závodech od okresních po celostátní v Banské Bystrici v roce 56.
Jedinečnou kapitolou v dějinách naší jednoty je bohatá činnost divadelní, která si proto zasluhuje větší pozornosti.
Poprvé se začalo divadlo hrát v roce 1913. V tomto roce, jak už bylo dříve napsáno, se jednota přestěhovala z Roudného do nově postaveného sálu hostince A. Linky, kde bylo také jeviště. Divadelní začátky jsou spjaty s osobností učitele Josefa Bednáře. Domníváme se, že režíroval hru A Horákové „Páni“ a o rok později Jiráskovu Lucernu. Po Bednářově smrti se ujal vedení divadla Josef Müller ze Sestro’novic (na Špičce). Jiráskova Lucerna, půvabná pohádková hra, potěšila u nás několik generací. V roce 1925 ji nastudoval řídící učitel a vzdělavatel Sokola Josef Pleštil a konečně v roce 1947 ve vynikající režii Ladislava Teplíka získal jednotě 1. místo v župě v rámci sletové soutěže divadelních odborů. Tehdy jí zhlédlo 1600 diváků v Žákově koutku a dodnes množí vzpomínají. Po úspěchu a Lucernou se soubor pustil do přípravy hry Gorali Fr. Sokola-Tůmy a přihlásil ji do 2. kola soutěže. Ještě větší návštěvu měla Mahenova hra Jánošík z roku 1949, 2200 diváků.
Na přírodním jevišti Žákova koutku se poprvé hrálo v roce 1927. Výpravná hra Ke Zborovu se pro velký úspěch hrála 2x. K jednomu z těchto představení se váže i vzpomínka dlouholetého divadelníka bratra E. P. Vypráví, jak měl hlídat a neuhlídal za kulisami bedýnku střelného prachu připravenou pro zvukové efekty ve hře. Co úzkosti zažil než se vysvětlilo, že bednička je v rukou povolaných, totiž u barboreckého střelmistra.
Největšího počtu repríz se dočkala opereta Noc v Alžíru v roce 1934, hrála se 4x. A rekord v počtu sehraných představení drží rok 1931 a to 5 her za sezónu. Operety a veselohry režíroval Josef Lejsek.
Repertoár byl bohatý. Některé autory vyhledávali režiséři častěji. Alois Jirásek (Lucerna, Psohlavci), J. K. Tyl (Paličova dcera, Tvrdohlavá žena), František Ferdinand Šamberk (Jedenácté přikázání, Palackého tř. 27), Josef Hais-Týrecký (Batalion, Sestřičky u Sv. Panny Kláry), Fr. Sokol-Tůma (Gorali, Staříček Holuša). Ani na světové klasiky nezapomínali. Veselé paničky windsorské W. Shakespeara přilákaly do přírodního divadla v roce 1954 téměř tisícovku diváků. Revizor N. V. Gogola byl sehrán v roce 1948.
Konec padesátých let divadelní život jednoty končí. Poslední hrou byl „Společný byt“ od Dobričana v režii M. Kolovratníka.
V roce 1956 byla ukončena reorganizace tělovýchovy jejím předvedením pod Československý svaz tělesné výchovy. Na vesnici zůstává Sokol jako součást ČSTV. Naše Jednota ve své práci nepolevila, vždyť zpřetrhat mnohaletou tradici cvičení a sportování by bylo proti duchu Tyršových idejí. Cvičí se na okresních , krajských i celostátních spartakiádách, sportuje se v oddílech odbíjené, tenisu, lyžování, sáňkování, plavání. Posilou ve vedení jednoty je příchod Ládi Hanyše a Jaroslava Loskota do výboru. Dobré výsledky jsou spojeny se jmény mnoha bratří a sester, obětavých a nadaných cvičitelů a náčelníků. Za všechny jmenujeme Vladimíra Koška, dlouholetého a obětavého sokola, upřímného člověka. Prázdné místo, které vzniklo jeho náhlým a nečekaným úmrtím v dubnu 1977, se dodnes nezacelilo.
Z bohaté činnosti let sedmdesátých a osmdesátých uvedeme alespoň dvě nevýznamnější akce.
Díky obětavému úsilí mnoha členů jednoty se podařilo vybudovat a dne 25. prosince 1976 uvést do provozu svépomocí postavený lyžařský vlek a můstek. Tak jako bývalo chloubou našich otců a dědů frýdštejnské koupaliště v létě, je naše mladší generace oprávněně hrdá na toto zimní středisko Českého ráje.
V době jeho výstavby se již začalo uvažovat o tom, zda bude v našich silách přestavbou sálu hostince vybudovat novou tělocvičnu, která by splňovala požadavky moderní tělovýchovy. Tyto plány byly za podpory MNV zahrnuty do akce Z. V roce 1981 se započalo s rekonstrukcí a 8. listopadu 1986 byl otevřen nový kulturní dům s víceúčelovým sálem i zázemím, kde jednota našla svůj stánek. Tato velmi náročná stavební akce si vyžádala značné pracovní úsilí občanů Frýdštejna ze všech organizací a spolků. Z celkového počtu brigádnických hodin 18.629. odpracovali členové sokola 13.849.
Po listopadové revoluci 1989 došlo i ke změnám v tělovýchově 7. ledna 1990 se sešel ustavující výbor Československé obce sokolské, který vyzval jednoty, aby opět obnovily sovu činnost v rámci ČOS. Mimořádná členská schůze naší jednoty odhlasovala 77 hlasy ze 79 vstup do ČOS a to ke dni 1. května 1990 jako tělocvičná jednota Frýdštejn.
V roce 1993 měla jednota 161 členů, z toho 15 dorostu a 18 žactva. Oddíl lyžování měl 52 členů a vedl ho Košek Vladimír ml. Oddíl sokolské všestrannosti měl 42 členů a oddíl volejbalový, který vedl Slávek Vele měl 18 členů.
Výbor jednoty pracoval v tomto složení:
Starosta: Košek Jiří
Místostarosta: Matouš Josef
jednatel: Čížek Jaroslav
pokladník: Linhart Jiří
náčelník: Šourek Pavel
náčelnice: Kopalová Libuše
členové a náhradníci:
Kubánek Bohumil
Červa Jiří st.
Červa Radek
Šmejda Leoš, ing.
Pavlata Jiří, JUDr.
Hanyš Oldřich
Vavřich Milan
Jíra Petr
Kolovratník Miloslav
Matoušová Vlad.